Není snadné být děvka

6. ledna 2014 v 20:37
Tak, vážení, a bez prdele.
Valná část lidí (většina) používá slova typu "kurva, děvka, promiskuitní, šlapka" v hanlivém slova smyslu.
Ale napadlo Vás někdy, jak težký je být děvka?!
Každej den v posteli plno jiných borců, vydírání a vykořisťování ze strany pasáka/bordelmamá a v neposlední řadě taky možnost nakažení se nějakou nejen pohlavně přenosnou chorobou. taky to, že to na Vás vždycky někdo vytáhne.


Takže vzhlížejme ke kurvám! nemají snadný život!
Mimochodem... člověk nemusí být nutně kurva, aby to nezvládal. Stačí mít víc jak 2 chlapy a zamotáte se. Vím, o čem mluvím...

Tak se mějte a přeju Vám, ať to hrajete na všechny strany úspěšně! ;)
 

La vie est ridicule

23. listopadu 2013 v 20:08
Tak já nevím. Mastím se životem, protloukám se jím a jako bych stále neviděla světlo na konci tunelu.
Ještě minulý měsíc jsem přitom měla pocit, že to světlo na konci tunelu přímo držím v ruce nebo že je alespoň na dosah... Hm, člověk míní, postel mění.

Přemýšlela jsem nad tím, jaké by to bylo, kdybych otěhotněla s mužem, se kterým již nějakou dobu spím.
Vzal by si mě? Přizpůsobil by svůj byt mně a mimču? Platil by aspoň alimenty? Donutil by mě jít na potrat?

A co bych dělala já?

Nevím, prostě nevím. Přemýšlím nad tím, co by se dělo, kdyby něco.

Poslední dobou mám pocit, že se na mě většina lidí vykašlala. Kamarádka, kterou jsem brala jako kamarádku, mi bodla kudlu do zad ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekala a pěkně se mi vysmála do očí. Jako první mě napadlo, že se jí pomstím.

S postupem času (a mým odjezdem do jedné francouzsky mluvící země) mě chuť na pomstu přešla. Věřím na karmu. A taky na to, že boží mlýny melou. ...Někdy ale melou sakra pomalu!

TAK UŽ ROK... PŘÁTELÉ...

14. října 2013 v 17:42
Ahoj všici,

tento článek je věnovaný G-boyovi, mému spřízněnci ve virtuálním světě! :-)
Takže. Jak to všechno začalo? Nastoupila jsem do druháku na gymplu a dostali jsme strašně nudného profesora. Sice moje nejčastější známka z informatiky byla dvojka a stále bylo co zlepšovat, mě to prostě nebavilo a s tou dvojkou jsem si vystačila. Takže jsem místo dávání pozor v hodinách surfovala na netu, sjížděla šaty na Beremese.cz, četla a vysmívala se diskusím na Emimino.cz a v neposlední řadě taky četla články na blog.cz. A jednoho dne v říjnu 2012 jsem si tam přečetla článek autora G-boy na téma homosexualita.

Paradoxně dnes zjišťuji, že jsem ten článek asi ani neokomentovala, ale rozhodně jsem okomentovala nějakej jinej :D
No a pak to přišlo. Začala jsem si s tím fajn klučinou psát a na Silvestra 2012 jsme do toho praštili a odhodlali se k osobnímu setkání. Stálo to za to! :-)

Mám Tě moc ráda, Ty moje klubko rozporů! :-)

PS: Fotka z Muzejní noci 2013, můžete hádat, kdo nebo co to je! :D

 


Být jiná než ostatní...

21. září 2013 v 12:31
... občas není úplně sranda.
Včera jsem byla na jedné akci, bylo to všechno fajn, byli tam lidé známí i neznámí a já jsem udělala dost velkou botu.
Začala jsem se tam bavit s jistou dívkou, říkejme jí Sandra.

Sandra se mě ptala hlavně na věci ohledně mé orientace, protože mě nedávno na podobné akci viděla líbat se s holkou, zároveň ale ví, že spím s (ne)jedním mužem, kterého zná. Sandra je ještě panna, tak se mě ptala hlavně na takové ty věci typu "bolelo tě to poprvé? kdo to byl? byl něžnej?" atd. Pak se začala ptát na to, jaký to bylo poprvé s holkou. Nebylo snadné to přesně popsat. Která holka byla moje první? Ta, které jsem dala pusu na pusu? Ta, které jsem sáhla na zadek a cítila při tom, jak vlhnu? Ta, kterou jsem si pustila do kalhotek? Ta, které jsem já sáhla do kalhotek?

A skončilo to pochopitelně tak, že jsem se se Sandrou vyspala. Začalo to nevinně, pusa na přivítání, pusa na pusu pochopitelně. Pak obejmutí. Pak řekla, že má nové kalhotky. Chtěla jsem je vidět. Ukázala mi je. ...

Plno lidí s tím má problém, ale já jsem šťatsná za to, jaká jsem, mám mnohem větší paletu výběru, víc zkušeností a víc pěkných zážitků (zatím pěkných).

Lady, trochu tak i tak

14. srpna 2013 v 21:09
Tak vážení, už bylo na čase se k tomu přiznat. Neměla jsem vždy jen pánské plemeno, kdepak, do kalhotek se mi dostaly i holky. Bavilo mě to s nima.

Nedávno se mě na jedné společenské akci, kde já jsem byla již docela v náladě, zeptal jeden chlap, jestli náhodou nejsem bisexuálka. A? Nechápala jsem, jak to mohl poznat! Říkal, že je mi to vidět na očích. Jo, jsem.
Na té akci jsem to i dokázala, protože jsem se s jednou holkou líbala a... i něco víc... popisovat to tu nebudu, ale bylo to moc příjemný a dělalo mi to sakra dobře. A taky mi tam pak nadávali do zasraných leseb a "moji" holku (těžko říct, zda je moje) tam začali dokonce mlátit. Chtěla jsem se prát, ale ona mě nakonec donutila odejít a neprat se. Kdyby to bylo na mně, nikdy bych neodešla a tohohle ***** bych zašlapala do země.
Ale když jsem ji viděla, jak mě prosí, ať ho nechám jít, tak jsem nad tím mávla rukou a slabošsky jsem odešla.

V Řecku a Maďarsku poslední dobou roste fašismus, hajluje se tam (klidně mi nevěřte, ale je to tak!) a dělají se razie v gayklubech. Před druhou světovou válkou se nadávalo Židům a teď se tohle děje Romům a gayům s lesbami.
Lidi jsou v davu a uráží každého, kdo je jen trochu jiný nebo ještě hůř, kdo jde proti nim.
Všimli jste si toho??? Čtete o tom v médiích? Víte vůbec, co se děje ve světě?!

Poprvé jsem si myslela, že by mě mohla holka přitahovat, někdy kolem 13ti let. Byla to moje nejlepší kamarádka, se kterou jsem seděla ve škole (ano, Ženo, Ty, nezlob se za to na mě, vím, že ti to vadilo, ale prostě jsi byla má "první láska" a mám Tě pořád ráda, ale chápu a respektuju, že Ty nejsi bi,...)

Můj kamarád, G-boy, říká, že bisexualita je zastávka do teploušova. Já si to nemyslím. Neumím si momentálně představit, že bych byla jen na holky, líbí se mi jen hodně málo holek. Pořád ještě u mě převažují chlapi, jak číselně, tak tím, jak mě přitahují. Prostě: z holky vlhnu, z chlapa teču. Asi tak.

V knize od Julie Cattové, Normální, Julie popisuje, jak měla mnoho mužů a pak je všechny nakopla, žila s holkou, prohlašovala, že je lesba a pak se zase vrátila k chlapům, ale s holkama si dál užívala, jen už nebyla taková feministka.
Julii mám obecně dost ráda a její kniha se mi moc líbila. Doporučuji. Psáno životem.


Budu ráda, pokud se v komentářích vyjádříte k bisexualitě. Napište svůj názor, budu ho respektovat.



Lady Fuckinghamová

Kam dál