Duben 2012

Táhne se za mnou jak sopel

29. dubna 2012 v 20:07
Moje minulost se táhne jako sopel. Aby bylo jasno, hodlám tu patlat svoji minulost milostnou. Jsem Lady Fuckingham, takže očekávejte, že se to projeví na (ne)kvalitě článku.

KAREL, MOMTAZ, SEMIEE, PEJSKAŘ, ŠOUPAČ, ... ne, nebudu tu opisovat celou soupisku, prostě jen ty nejlepší.

Nejlepších bylo hodně, většinou mi (asi) řekli jiné jméno (já jim teda mimochodem taky), většinou jsem je znala jeden den, jednu noc, jeden večer, ...
Nejlepšího ze všech jsem potkala před rokem, v srpnu, večer, v mírně opojeném stavu, začali jsme se bavit, pozval mě na skleničku, ... byl o dost starší, ale to není na škodu. Jmenoval se VOJTA. Miluju ho, milovala jsem ho už tehdy a ještě ho asi dost dlouho milovat budu. Nevadilo mi (spíš naopak), že je ženáč. Nebyl by to první ženáč. ROMAN byl taky ženatej, dokonce mi dal fotku svých dětí a taky říkal, že mu žena leze do mobilu, že musí bejt opatrnej a jednoho dne zmizel a už se neozval...
Ale zpět k VOJTOVI. Vztah s Vojtou byl euforickej jako žádnej jinej. Opili jsme se spolu (metaxa, vodka, slivovice, prostě všechno), ... Byli jsme spolu na baru, kecali o šutrech, o jeho ženě, o jeho kamarádech, o přírodě, o Slovensku, o dějinách, o všem možném... "Mám dceru. Vlastně dvě. A ještě syna. A manželku." řekl mi pak s výrazem jako "To už asi nemáš zájem, že?", jenže já ho šokovala, protože já ženáče miluju.
Jenže pak jsem poznala jeho dvouletou dceru, ta mi říkala TETO, navíc se jmenovala jako já. Tehdy jsem řekla DOST, protože jsem prostě neměla žaludek na to, abych brala tátu té malinké holčičce.
VOJTA byl skvělej, dokonce mi ráno (měla jsem kočku jako prase...) uvařil polívku, ale ne jen tak nějakou, šíleně silnou, že jsem snědla lžičku a myslela jsem, že se pobleju. (Dal tam snad čtvrt kila soli :D)
Nicméně mě to postavilo na nohy (ale jen mě, nic jiného se nepostavilo), takže jsem v klidu mohla jít na geologickou túru, kvůli které jsme sem jeli. Bylo to tehdá jedenadvacet kiláků... Mon Dieu... Vzpomínám si na takovej vtipnej moment, když jsme došli z túry, bylo nám oběma zle, já si lehla na trávu, zvedla nohy a vyfotila si je. Smáli jsme se tomu.
Ale to není všechno. VOJTA je mediálně známá osobnost. Dělá politiku.
Nicméně to skončilo. Jenže i když mi poslal (stejně jako asi dalším 500 lidem) přání k Vánocům, byla jsem z toho mimo ještě tejden.


Prostě se za mnou táhne jako sopel, vidím ho všude a MILUJU HO. Hledám za něj náhražky v podobě nějakejch levnejch flirtů... Ježíšmarjá, kam až jsi to klesla, Lady?

Pokud to někdo četl, ať odpoví na anketní otázku! Díky.

Představuje se Lady

26. dubna 2012 v 17:15
Dobrý den, já jsem Lady Fuckingham.

Ačkoliv nespadám mezi holčičky, které si vedou své blogísky, tak i já tu chci světu něco sdělit, něco nepodstatného, pouze to, jaká jsem.
Asi se budu dost divit, i Vy se budete divit, i když nepředpokládám, že by ty mé žvásty někoho zajímaly.
Mám ráda mužské plemeno. Ale jsem na něj náročná. Neumím na otázku "Líbilo se ti to?" odpovídat "Jasně, že jo!", když výkon odpovídá žákovi osmé třídy základní školy. Neumím odpovědět na otázku "Jak se máš?" ono tisíckrát omleté "Skvěle, a ty?". Neumím diskutovat o počasí se sousedkou seniorkou. Neumím. Ale přesto to dělám, lžu sama sobě a vlastně všem okolo.
Jsem totiž Lady Fuckingham.