Může, může muž? Nemůže muž. My nemůžem už.

28. prosince 2012 v 19:20
Nadpis článku je sice poněkud trapný (vymýšlela ho autorka, tak co čekáte?!)
Ale docela trefně vystihuje dnešek. Byla jsem u Muže. Byla jsem u něj v bytě.
Muž se mi celou dobu snažil dostat do kalhotek, ale já se mu úspěšně bránila. -pozn. : Nečtěte dál, jestli vám ještě nebylo 15-
Začalo to úplně normálně. Dohodli jsme se na šukání. Nic, jen sex. Žádný city. Potřebuju sex. S city jsou jen problémy.
Přišla jsem tedy k němu a on - otevřel mi jen ve slipech. Provedl mě po bytě (já totiž viděla posledně jen pracovnu a předsíň) a odvedl mě do ložnice.
Začali jsme se svlíkat a já si všimla, že spěchá. Zeptala jsem se, proč.
"Musím ještě do práce, někdo tam musí dodělat všechny ty věci, teď přes svátky má každej dovolenou..."
Kývla jsem a dělala, že mi to nevadí, ale vadilo. Nesoustředila jsem se na akci, ale na jeho byt. Pěkný obraz, kdo ho asi maloval? Pěkné květiny, od koho je asi dostal? Měkká postel, kolik žen už tady asi miloval?
Všiml si toho, že se nesoustředím.
"Co je dnes s tebou?"
"Nic, a co s tebou?"
byli jsme oba podráždění.
Pak jsem si všimla hračky. "Ty máš dítě?!" vyjekla jsem.
"Ano, proč?"
"Počkej, tu tvoji dceru znám, té je 23, ta nás tehdy viděla, ale ta si asi s hračkama nehraje, že? Kolik je tvýmu dítěti?"
"Proč tě to zajímá?"
"Proto." odstrkuji ho a odtahuju se.
"Mám ještě malou dcerku."
"Malou?! Proboha, ty jsi chlap od rodiny a já tady s tebou klidně šukám v manželský posteli?!"
"Nejsem chlap od rodiny, nežije se mnou, žije se svojí mámou."
"Jsi ženatej?"
"No..."
"Jsi?"
"To... se... nedá takhle říct."
"jak nedá?! Jsi nebo ne?"
"Jsem, ale nežijeme spolu. Máme spolu volnej vztah."
"A... spíte spolu?" ptám se.
"Jo."
"Počkej, teď ti asi nerozumím... Vy spolu nežijete, ale spíte?!"
"Ale ne... my spolu spíme jenom někdy, ona,... ona... mi dává volnost."
"Ale říkal jsi, že jsi rozvedenej s tou mámou té... té..." nemůžu si vzpomenout na jméno té Dcery, co nás spolu viděla.
"No, s tou rozvedenej jsem..."
"Kolikrát jsi teda ženatej?"
"Třikrát."

Já: hluboký nádech. Prudký výdech.


Beze slova jsem se oblékla a odešla. Muž za mnou ještě zavolal, ať počkám, že mě odveze.
Odešla jsem. Toulala jsem se městem a připadala si jako kurva, měla jsem pocit, že to na mě všichni vidí a že se tak na mě i všichni dívají.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 G-Boy G-Boy | Web | 29. prosince 2012 v 10:03 | Reagovat

Ahoj Lady:)

Nesmíš si připadat jako kurva, nikdo to nevidí a nikdo se na tebe nedívá. Jen ti to v ten moment tak připadlo. Ty za nic nemůžeš! Nevěděla jsi to! Upřímně.. dal bych si na chvilku pohov a nikam bych se teď moc nehrnul. Nedávno jsem ti psal mail, ale asi nejdřív musím upozornit, že Ti něco posílám, protože se mi zdá, že ty tu poštu nějak nevybíráš. :D Ale já nejsem o moc lepší. Tu zprávu, co tam ode mně máš, je už pozdě a nebude mít teď význam, ale napadlo mě, že pokud máš třeba facebook, napsal bych ti do mailu své skutečné jméno a že bychom se spojili tam:) Co myslíš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama