Únor 2013

Poutloukání se od Ničeho k Ničemu

23. února 2013 v 21:23
Toto je první část článku, bude následovat článek Poutloukání se od Nikoho k Nikomu. To říkám jen proto, abyste v tom měli pořádek, vážení čtenáři.

Už druhej den se mi chce brečet. Ne brečet, prostě je mi divně. Hledám někoho, kdo by měl z
Chybí mi sex (už 5 dní jsem Lady Handlover, jestli mi rozumíte... už 5 dní!).

Tady Vám dám odkaz na film, ve kterém jsem se našla. Asi jsem taky závislá. Možná ne závislá, ale ta poslední věta na mě sedí dokonale. (Ne, nejsem třicátnice a nedělám v reklamce :D Fakt jen poslední věta.)


Karta pacienta:
Jméno: Lady
Věk: dost na to, aby pravidelně šukala
Specializace: starší muži, podobně závislí, úchylové, devianti a prasáci
Problém: už vyčerpala všechny podobně závislé úchyly, devianty, prasáky
Řešení: kastrace (???!)

Chtěla bych rozpoutat diskusi pod článkem, takže sem napíšu nějaké otázky, na které můžete reagovat v komentářích(před tím, ale rozklikněte ten odkaz, ať víte, o co jde):

1) Co si myslíte o lidech, kteří se prohlásí za závislé na sexu? Jak k nim přistupujete?

2) Měli jste někdy pocit, že jste závislí na sexu?

3) Jak jste to (vy)řešili?

4) Nechcete léčit Lady?

5) Pokud odpověď na otázku 4 byla ne, napište, co má Lady dělat a co jí radíte.



Lady Vám z celého srdce děkuje

Ach, ten krásný čas,...

14. února 2013 v 12:35
..., když jsem se vdala, opustila naši vesnici a odešla do Říma! Znáte tu písničku:
"Když se vdává holka z Opánkova,
na někoho vyjde šňůrka, na někoho opánek..."
Ale já jsem dala manželovi všecko, šňůrku i opánek, protože to byl můj manžel a taky protože mě
přivedl do Říma a já jsem byla šťastná, že tam jdu, a nevěděla jsem, že na mne právě v Římě čeká
neštěstí...
(Horalka, Alberto Moravia)

Úvodem, který jsem si půjčila od Moravia, jsem chtěla jen naznačit, v jaké situaci jsem. "Na někoho vyjde šňůrka, na někoho opánek..."
Dala chlapovi všechno, šňůrku i opánek a co z toho - nic. Není snadné být milenkou. Být tou druhou, nemoci svého milého na veřejnosti ani chytit za ruku, muset dávat pozor, kdo Vás spolu vidí, muset ho líbat tak, aby rtěnka neulpěla na límečku jeho košile...
Není to snadné. není to snadné hlavně pro Vaše myšlenky. Já už milenkou ženatého byla, vím, co to je. Není o co stát. Ale ta chuť zakázaného ovoce...


Myslet si můžeme, co chceme, ale dříve nebo později nám to stejně přeroste přes hlavu.

atilaeR & Realita

8. února 2013 v 19:35
Tak vážení,

už mě docela sere, že tady na blog.cz je tři sta krát deset na padesátou článků o tom, co je to realita. Ale i když mě to sere, tak sem přidám něco taky, aby se neřeklo.

Takže: povím Vám realitu jedné holky (ženy?!), která si říká Lady.

Lady má aktuálně dva sexuální partnery a dvě ruce. Taky má dvě menší prsa a dvě velké půlky jednoho extravelkého zadku. Taky má před sebou jarní prázdniny, protože je to fakt ještě holka a chodí teprve na gympl (a protože se nedostane nikam na VŠ, ani neudělá maturitu, tak tam asi zkysne nebo co...)
Jak by se mohlo zdát, Lady má ideální život. Ne, nemá. Lady je totiž nadržená a musí pořád myslet na svůj nejnovější objekt. Tomu se do kalhot ještě nedostala. Budeme mu říkat třeba Býk. Býk by mohl být docela dobře otcem Lady, při troše štěstí i dědečkem (to by mě jeho dítě muselo mít v 15 a on to dítě taky). Jo, není nejmladší, ale je sexy.
Lady se kvůli Býkovi může přetrhnout, dokonce si kvůli němu koupila i podvazky. Vypadá v tom, jako kdyby utekla z natáčení nějakého filmu z třicátých let (to mi řekl Mon Chéri, když mě v tom uviděl). Býk má rád podvazky. Lady se tedy vydá k němu do práce v krátké sukni, pod kterou budou podvazky, a bude tam celé hodiny zvedat lejstra ze země a doufat, že si toho Býk všimne.
(Jo a Býk se mu říká proto, že má jméno resp. příjmení jako jedno zvíře, tak přece mu nebudeme říkat "Králík", tak radši píšu Býk, to zní líp... i když... Zajíček taky není špatnej :D :P)


And this is the life... where gonna sleep tonight? (to Vás odkazuji na písničku This is the life)

No, neberte ten článek moc vážně, ... jediná pravda, která v něm je, je to, že je Lady zoufalá a to tam ani není napsaný, to z toho jen vyplývá....

Náhoda?

3. února 2013 v 19:10
Dneska jsem v totáltempu, nic nestíhám, takže jen krátké pozdravení a shrnutí uplynulého týdne:

Od pondělí do čtvrtka se nedělo téměř nic, akorát teda ve škole nám dávali nějaký nepodstatný výsledky našeho půlročního snažení.
V pátek ráno jsem se pustila do pečení dortu pro svého oblíbeného blogera. Há, nějak se to celý nepovedlo, nevím proč, přitom jsem tam dala všechno. Pak jsem chvíli předstírala, že se učím (ne kvůli ostatním jako to dělají ostatní, ale kvůli sobě, abych neměla blbej pocit, že celej den nic nedělám, tak jsem jen tak koukala do učebnic, četla si nějaké látky a dělala, že se to učím - původně jsem se fakt chtěla učit, ale jen, co jsem tu knížku otevřela, mě to přešlo.
Pak jsem se začala chystat na tu akci roku.
Měla jsem radost, že jsme se setkali, onen můj milovaný pisálek je totiž fakt super borec, takže díky, G-boyi! :)
Dokonce je tak super, že mě i chytil na schodech, když jsem padala a dokonce se při focení se mnou i přikrčil, abych nevypadala tak malá, takže prostě skvělý večer! Jo a seznámila jsem se tam s jednou zajímavou holkou, jmenuje se Megan a má hrozně hezký oči, pořád jsem se jí na ně musela koukat, takže jsem vypadala jako nějaký špeha. Ale má je fakt krásné, takové ohnivé, chladné, ale přitom vášnivé a je to fakt kost. A taky má sexy přítele :))
Pak jsem si esemeskovala s Ním a On v průběhu večera dorazil. Dopustila jsem se tedy megachyby a opustila G-boye a jeho partu a šla za sexem, prostě jsem TO potřebovala. Na druhou stranu, sex to byl skvělý, svázala jsem Ho k posteli a pěkně týrala...
Pak jsem se vrátila domů a snažila se zvládnout věci v následném pořadí: odmalovat se, neusnout, vyčistit mordu, neusnout, vlézt pod sprchu, neusnout, utřít se, neusnout, oblíct košilu, dojít do postele a konečně usnout.
Nakonec jsem to zvládla, ale nevím, jak... protože když jsem přišla domů, tak jsem byla znavena životem natolik, že jsem málem usnula ve stoje.

Včera jsem uklízela pokoj a koupelnu, mám teď spolubydlícího v tom svém jednom patře, ale ani tato skutečnost mě nedonutila udržovat pořádek, takže pořádný úklid jsem udělala až včera.

Dneska se už FAKT učím, nic nepředstírám, je to tak. Mám pocit, že tyhle dny žiju od víkendu k víkendu, od sexu k sexu, je to takový můj bod, na který se vždycky v pondělí ráno upnu a celý týden se ho držím, nepouštím se ho než a snažím se ty dny nějak přežít, na všechno kašlu, musím pořád myslet na sex, ne na sex s Mužem nebo s Ním nebo s někým konkrétním, prostě jen na sex. Jsem strašně nadržená. Proto se teď učím na poslední chvíli, protože veškerej čas před tím jsem promrhala myšlením a promrdala skutky.

(Ta poslední věta se mi strašně líbí, ačkoliv slovo "mrdat" jinak úplně nesnáším)


Na závěr semka chci zapsat jednu super náhodu: Už několik měsíců si píšu s jedním klukem, co má blog. Na Silvestra jsem ho poprvé viděla, v pátek mu byla na oslavě narozenin. Ví detaily z mého sexuálního života, ví, co mě trápí a jaké dělám ostudy.
Ví toho tolik. Najendou vyjde najevo, že žije kousek ode mě, dokonce zná mého bráchu. No není to náhoda? :D