Březen 2013

Díky, díky, G-boyi!

28. března 2013 v 8:36
Tento článek má za účel poděkovat G-boyovi,

protože mi pomohl v těžké životní situaci (ono to asi zase až tak drsné nebylo, nicméně jsem chtěla umřít, protože jsem zažila takovou ostudu jako snad nikdy... Navíc moje okolí mi tak nějak přestávalo věřit... a já prostě cítila, že ztrácím půdu pod nohama... ).
Takže: G-boyi, díky, Tvůj telefonát mě moc překvapil a pomohls mi! Díky! Akorát jsem byla tak zaskočená, že mi voláš, že jsem to nějak předčasně ukončila :D Ale fakt děkuju! Po dlouhé době jsem se mohla svěřit někomu, komu věřím. Takže:
Merci beaucoup, monsieur!

Provolejte G-boyovi 3x sláva a všichni se radujte!

Sláva, sláva, sláva!!!!

Abyste si udělali obrázek...

18. března 2013 v 18:14
... o mém životě...

...tak Vám teď tady popíšu, co právě dělám...
Sedím u pracovního stolu, jím už druhý čtvereček čokolády a píšu tady nějaký sračky. Právě jsem dopila horký čaj, který jsem si uvařila hned, jak jsem přišla celá promočená od toho sněhu (hehehe, to byl zase nápad, Lady, jsi fakt kráva, když si myslíš, že když je ráno hezky, že bude hezky i odpoledne a ještě si vyjdeš v polobotkách, hehehe, jsi blbka).
Herdek, došla mi čokoláda, jdu si pro další. Už jsem tu, takže... od včerejška mám strašnou depresi. Fakt děs. Pořád musím myslet na Něj. Ani ne tak na Něj, jako spíš na sex. Strašně mi to chybí, ale chybí mi i On, pochopitelně...
Napsala bych mu, svrbí mě ruka vzít telefon a napsat mu, ale... ne. Neudělám to. Nemůžu dělat pořád jen to, co chci. Když mu teď napíšu, tak se zase sejdeme, zase se spolu vyspíme a já v tom budu lítat zase. Ne. Už dost. Musí to přestat.
Napadlo mě, že bych si vymazala jeho číslo z mobilu, ale je mi jasný, že bych pak okamžitě psala G-boyovi, aby mi na Něj dal číslo :D (abyste věděli, tak G-boy má dvě Jeho vizitky! :D schraňuje si je doma! :D)
Poslouchám tady I feel good, písničku, kterou hráli v jednom klubu, když jsme tam byli spolu. Tam jsem se do něj zamilovala. Kdybych nebyla blbá, tak bych toho nechala už tehdy...
Jsem z toho úplně mimo, co mám dělat, abych na něj nemyslela?! Tráááápím se.... už ani čokoláda nezabírá... Bože, já kvůli němu ještě přiberu...



Cukr a bič, vůle a chtíč

17. března 2013 v 11:20
Nezvykle píšu článek v neděli dopoledne, většinou píšu večer, ale dneska ne.
Tak předně: slibované rande mělo proběhnout minulý týden. Neproběhlo, protože druhá strana to odřekla kvůli rodinným problémům. Nicméně druhá strana přislíbila nový termín a prý tento týden. Těším se jako malá holka. Alespoň jsem měla týden na to se sebou něco udělat, vybrala jsem si oblečení, ve kterém tam půjdu, dostala jsem od ségry skvělý a hlavně kvalitní parfém (ano, fakt parfém! francouzský!), který skutečně vydrží až do druhého dne (díky!
No, promiňte, já jsem si to musela někde napsat, abych pak věděla, jak že se na to mám připravit :D
Dále jsem si psala s kamarádkou ze základky, důvěrně přezdívanou Bobule (Bobule, doufám, že si to teď čteš, protože Ti tady dělám reklamu! :D). Psaly jsme si o různých věcech, někdy mi až vylézaly oči z důlku, co jsem se všechno dozvěděla.
Dala mi kontakt na svoji kamarádku, vyměnily jsme si pár mejlů a zatím se zdá být milou a hodnou dívkou, docela ráda bych ji poznala.
Taky jsem odpověděla na pár inzerátů ohledně brigády na jaro, už totiž potřebuji změnu, tak uvidíme, co z toho bude.
Jo a pozor: minulý pátek jsem byla v antikvariátě a strašně se mi líbil ten borec, co tam prodává knížky. V krátké sukni jsem se tam před ním nahýbala pro knížky a říkala si, jaké krásné by to bylo, kdyby mě tu mezi těmi regály plnými knih ojel... Byl hrozně plachý, starý, zarostlé tváře, dlouhé prsty, brýle a krásné šedivé vlasy...
Chvíli mě pozoroval, pak se zeptal, zda mi může pomoci a já řekla, že hledám francouzskou literaturu. Odcházela jsem s jednou knihou v tašce a říkala si, že ho prostě musím dostat. Půjdu tam zase.

Co On? Nevím. Chybí mi. Chybí mi jeho polibky, objetí, úsměv, vůně, gesta, ... Chybí mi On, on jako takový. Mais il est passé, et moi, je cherche le futur, parce que le futur c´est ça, pourqoui je veux vivre.

Adieu, mes amis! Bonne journée! :)

Mieux Lady?

10. března 2013 v 21:22
Tak, popořádku:

V pátek jsem měla naprosto dokonalý sex. To bylo prostě dokonalé! Byl to vrchol. Pila jsem příšerně drahé víno, víno, které vyhrálo snad všechna možná ocenění, byli jsme na výborné večeři a pak následoval ten nezapomenutelný sex.
Kdo to byl tentokrát? Byl to On. Ozval se mi po našem menším odloučení a řekl, že se se mnou chce naposledy vyspat. Teda, takhle to neřekl, ale vyznělo to tak.
Seděli jsme tam, pili víno, povídali si jako dva staří známí.
"Víš, koho bych chtěla?" řekla jsem držíc v ruce skleničku toho skvělého vína a druhou rukou si natáčejíc vlasy na prst.
"Koho?" blýskl po mně očima.
Naklonila jsem se k němu a pošeptala mu jméno jednoho jeho kolegy.
"ten tě chce taky," řekl mi. "Říkal mi to, když tě tehdy viděl na firemním večírku." zasmál se.
"Tak fajn, já vám domluvím rande. Lady, jsem fakt rád za toho čtvrt roku s tebou, jsi fajn holka. Rád tě ještě někdy uvidím, mám tě moc rád."
"Já tebe taky," řekla jsem. "A jestli mi fakt domluvíš to rande, tak tě budu mít ještě radši." mrkla jsem na něj a zasmáli jsme se.
Zaplatil a šli jsme k němu a proběhla ta dokonalost. Přitiskla jsem se k němu a zašeptala: "Bylo to moc krásný, nejkrásnější poslední, jaký jsem kdy zažila!" (ono většinou jsem zažívala poprvé a naposled současně :D)

Jsem šťastná, že to takhle skončilo. Možná se s Ním ještě někdy vyspím, ale teď ne.
Půjdu na to rande, ale nebudu si od toho nic slibovat. Musím si odvyknout mít náladu podle toho, jestli je On zrovna po ruce a můžeme spolu šukat, nebo jestli je zrovna na školení a nebo zda otvírá někde nějakou pobočku.
Možná, že teď budu šťastnější. Snad. Už nechci žít v té nejistotě. Chci být nezávislá.

Vím, že to nebude snadný, budu na něj často vzpomínat, ale... never more. Jsem moc ráda, že jsme dokázali naše sexování takhle rozpustit. Bála jsem se, že budu trpět, že jsem do něj zamilovaná a nebudu toho moct nechat, ale... chci to zkusit. Zatím to není až tak hrozný. Nejhorší to bude, až mi zase bude chybět sex. To bude brzo. Už teď mám choutky :)

Mějte se krásně, pište básně, držte mi palce na rendez-vous a taky si zasexujte, ať máte radost jako já ;)
Vaše Lady,

Proč smutnit, když je tu deprese?! Vive le paroxetin!

6. března 2013 v 19:48
Deprese, přesněji patologický smutek, je stav psychiky, kdy daný jedinec trpí pokleslými náladami. Tolik obecná definice.
Přijde mi dost zajímavé, kolik lidí se dobrovolně vyblejvá nějakýmu psychoušovi, cpe do sebe antidepresiva (většinou paroxetin, jednou to slovo prostě někdo v článku o depresi použít musel, tak promiňte, že zrovna Lady) a říká "mám deprese".
Co asi říkali lidé dříve (před zavedením termínu "deprese")?! "Jsem smutný, nemám náladu. Jsem rozzlobený na celý svět!". Tím aspoň dokázali část svých problémů jasně popsat, zatímco my dnes jen řekneme "Mám depku."

"Možná jen málo šukáte." řekla by Vám Lady Fuckinghamová, kdybyste přišli do její ordinace. Ale Lady Fuckinghamová je vzdělaná ženština, čili má zkušenosti i s opačným problémem. Sexu je moc a deprese přetrvávají. takovým příkladem je i ona sama. Šuká tak často, jak chce, protože se vždycky najde někdo, kdo jí ochotně strčí svůj biroute mezi nohy (případně jinam), ale stejně je většinou smutná. Proč, ku***?! Protože Lady Fuckinghamová byla naočkovaná velmi účinnou vakcínou proti zamilování. Je tedy téměř nemožné, aby se zamilovala jinak, než platonicky.

Možná právě proto se Lady brzy zařadí mezi ty, co se dobrovolně vyblejvají psychoušovi. Takhle Lady dopadla. teď už Lady není smutná, ani rozzlobená na celý svět. Teď už může Lady taky říct, že má deprese.

Očekávám bouřlivou diskusi pod článkem na otázku:

VÁŠ NEJLEPŠÍ LÉK PROTI DEPRESI?!

Pile ou face

3. března 2013 v 16:50
Život mi čím dál víc připomíná hazardní hry. Jednou orel, jednou panna, jednou služka, jednou dáma. Buď ritz nebo nic. Úsměv na rtu, dobrou kartu. Já ale nějak ztrácím motivaci něco sázet. Včera jsem se sešla se svojí kamarádkou (mimochodem si prý čte můj blog :) ) a zjistila jsem, že my dvě jsme zcela odlišné. Ona má jednoho partnera, chodí spolu, milují se,.. A co mám já? Pár staříků, kteří mě pravidelně dostávají do nebe svýma perutěma, pár hezkých vzpomínek na drastický orgasmus s někým neznámým, ale to je asi tak vše. Já vlastně nevím, jestli bych to tak chtěla. Jsem si jistá, že bych nevydržela bejt věrná.

Poslední týden jsem musela pořád myslet na Něj a na Vojtu - mají toho docela dost společného. Jsou to jediní muži v mém životě, u kterých jsem pociťovala zamilovanost. Mají podobnou povahu, i když už nejsou nejmladší, tak mají horkou krev, chuť, chtíč, radost ze života a tak... Poslala jsem Vojtovi vánoční přání (pochopitelně ne teď, ale před Vánocema) a on mě strašně naštval, že ani neodpověděl. Nic tak hrozného jsme si přece neudělali, to nemohl aspoň poděkovat?! Říkala jsem si, že třeba odpoví po Novém roce, ale teď už je mi jasný, že asi neodpoví :D Ještě o Vánocích 2011 mi posílal fotky, svoje a dětí, posílal mi fotku malé, která měla ve školce Mikulášskou besídku. Tehdy mě to dojímalo, měla jsem ho tehdy ještě moc ráda, ale už jsem ho nemilovala, no a teď? Teď mu nestojím ani za blbý "děkuju". Asi to tak mělo být, asi jsme se fakt měli setkat jen na chvíli, asi jsem se do něj měla tak zoufale zamilovat, protože mě to třeba posunulo někam dál...
A On? On sice zatím odepisuje, kdykoliv mu něco napíšu, ale jinak... Jinak to vyprchalo. Jsem ale šťatsná za vše, co mě naučil, kam mě vzal, s kým mě seznámil, že se mnou zkusil trojku, i když trochu rozpačitou... V tomhle ohledu bylo to všechno s ním pro mě velmi přínosné... Jsem za to moc šťastná a chtěla bych s ním zůstat kamarádka, ale nevím, jestli to dokážeme...
Jsem strašně nervní, protože aktuálně nemám nikoho do zálohy. Já se snad ještě nakonec budu prosit, aby mě někdo vojel... No, to je konečná!

Mějte se krááásně, přežijte týden a držte mi palce, ať se zase někdo vynoří! :)